Vyrůstal jsem na vesnici a po dokončení školy jsem se přestěhoval do města, abych se dále vzdělával. Mnoho lidí vnímalo vysokou školu a univerzitu jako osvobození od útrap vesnického života a jen zřídka navštěvovali své rodinné domy. Já jsem je navštěvoval každý víkend – strašně mi chyběli rodiče.
Máma s tátou nám tehdy samozřejmě nedovolili koupit si dům na vesnici, ale trvali na malém domku ve městě. Byt nepřipadal v úvahu – potřebovali jsme dům na pozemku. Takhle jsme zvyklí.
Naše děti zdědily naši lásku k vesnici. Znají všechna zvířata a podílejí se na péči o ně. Vědí, jak se vydělává chléb a pomáhají na zahradě. Jsou zvyklé pracovat, i když všechno vnímají jako hru.
Mohl bych donekonečna vyprávět o výhodách života na vesnici. Například, kde můžete vidět opravdového krotkého koně jen tím, že projdete branou? V naší vesnici!
Kam se můžete každý den vytratit u řeky a osvěžit se v jejích vodách během letních veder? Za naší zahradou, hned za tím malým lesíkem na fotce.
Můj otec také tráví hodně času na řece. Je vášnivým rybářem. Jeho úlovky jsou působivé.
Nedávno si pořídil loď. Teď spolu chodíme na ryby: jezdíme na ní, zatímco on rybaří ze břehu. Ve volném čase ji používáme jako bazén pro děti a naplňujeme ji vodou.
Další aktivní zábavou ve vesnici je cyklistika. Je to hlavní dopravní prostředek pro pohyb po vesnici, takže ji má každá domácnost.
O svátcích se zde scházejí místní ochotnické soubory. Zpívá a tančí celá vesnice.
Náš syn má kočárek s rozkládací konstrukcí z venkova. Je to kolečko. Měníme jen „bloky“. A nejlepší na tom je, že o něm nikdo nikdy nemluví ani neříká nic sprostého. Naopak, všechny děti v okolí si na něm užívají jízdu.
Hlavní výhodou života na vesnici je snadná komunikace, vzájemná podpora a sdílení svátků i starostí. Všichni se znají, takže ve vesnici je klid a mír. Děti si hrají aktivní hry venku, spíše než na počítačích. Samozřejmě, takový život je fyzicky těžší než v městském bytě. Ale jsme rádi, že vesnice je naší malou domovinou.
A vzduch tam je asi čerstvý, že?
Byli jsme tak unavení z velkoměstského shonu a zapáchajícího vzduchu. Začali jsme snít o přestěhování z města a našeho bytu do vlastního domu s pozemkem, daleko od všeho toho znečištění. Mladí lidé z vesnic naopak touží po městech…
Večerní a ranní vzduch je nesrovnatelný! Obzvlášť na jaře, kdy všechno kvete. Snažíme se co nejčastěji opouštět městské hradby a navštěvovat naši rodnou vesnici.
Jsem holka z města. Ale vždycky jsem snila o domě na venkově. Každý měsíc jezdíme na vesnici navštívit příbuzné mého manžela. Bydlí v bytě, ale v okolí je spousta soukromých domů s hospodářskými zvířaty. Procházíme se ulicemi, obklopené slepicemi a kravami. Volha je nedaleko – v létě se koupeme.
Zkusili jsme koupit dům s pozemkem, ale je to dvakrát dražší než byt. To si rozhodně nemůžeme dovolit, ale moc to chceme...
Od dětství sním o tom, že alespoň jednou v životě podojím krávu.))) Miluji mléko a zvířata.
Mám pocit, že si dům na vesnici pořídím, až budu starý)) Ale zatím budeme strádat v městských „betonových krabicích“.
Snili jsme o tom, že krávu nedojíme jen jednou))) Vesnice jsou také jiné. A život v nich je jiný. Některé mají dokonce internet, malou farmu a kousek země pro duši... A pak jsou tu místa pro přežití. Vnitrozemí... Naše vesnice je považována za centrum venkovské komunity, takže je často rozvinutější než okolní oblasti. Je tam dokonce i centrální plynovod! A vesnice v okolí, 10 kilometrů daleko, vymírají.