Dobrá úroda pozdních odrůd zelí

Rád bych se s vámi podělil o to, jak pěstuji pozdní odrůdy zelí. Rané odrůdy nesázím, protože se špatně skladují, ale pozdní odrůdy se dobře skladují téměř do března. Letos jsem zasadil dvě odrůdy a moc jsem se s nimi netrápil, takže jsem je zasadil těsně vedle sebe a prokládal je.

Jaké odrůdy jsem si vybral/a:

• Megatun F1. Toto je hybridní zelí holandského původu. Už jsem ho jednou pěstoval. Je to první ze všech pozdně zrajících odrůd, která dává úrodu. Hlávky jsou šťavnaté (jsou skvělé na zimní nakládání). Jeho vlastnosti:
  • typ zásuvné jamky – roztažená a podsaditá, velmi silná;
  • listy jsou velké, středně bledé barvy;
  • tvar hlavy je kulatý, krásný, rovnoměrný;
  • žilky jsou dobře vyvinuté a okraje listů jsou mírně zvlněné;
  • voskový povlak – je přítomen, chrání ovoce před negativními faktory, ale je téměř neviditelný;
  • hustota je vysoká a stonek je krátký (což se mi na této odrůdě obzvlášť líbí);
  • hmotnost – cca 3,5 kg;
  • chuť – nasládlá (pokrmy se skvěle povedou);
  • dobrá odolnost vůči škůdcům (je mi záhadou, proč tuto odrůdu nenavštěvují).
• Turkický. Další pozdně zrající odrůda, tentokrát z Německa. Může se pochlubit velmi dlouhou trvanlivostí (až téměř 8 měsíců). Je také odolná vůči škůdcům a chorobám, ale co je nejdůležitější, velmi dobře snáší sucho. To je pro mě obzvlášť důležité, protože svou daču navštěvuji jen zřídka. Další vlastnosti:
  • hlávky zelí nejsou příliš velké – asi 2,5 kg;
  • elasticita listů – vysoká;
  • hustota hlávek zelí - zpočátku slabá, po úplném dozrání dobrá;
  • tvar - pravidelný, kulatý;
  • chuť - sladší tóny;
  • šťavnatost – velmi dobrá;
  • Barva listů je tmavě zelená.

Jak vidíte, odrůdy jsou si téměř identické, takže je vysévám a pečuji o ně stejně. Obě odrůdy také dobře snášejí první mrazíky a kupodivu listy nemrznou, což neovlivňuje jejich trvanlivost. O plody je třeba pečovat stejně jako o ostatní odrůdy. Důležité je jen správné hnojení. Myslím, že je to proto, že vegetační doba je dlouhá, takže i nároky na živiny jsou odpovídající.

Chtěl bych o tom mluvit samostatně a poradit letním obyvatelům a zahradníkům, jak hnojit:

• Poprvé přidávám dusíkaté minerály, když se objeví druhý plný list (2 g jakéhokoli přípravku v práškové formě na 1 litr vody);
• Podruhé jsem to naplnil Kemirou-Lux – přibližně 8-9 dní po prvním naplnění;
• Pak jednou za měsíc přidávám fosfor a draslík, ale superfosfát mám radši.

Protože mám vždycky málo času a moje zahrada je velká, snažím se si to na jaře usnadnit. Záhony si tedy připravuji na podzim, po předchozích sklizních:

• Kopu až do hloubky lopaty;
• Okamžitě přidávám shnilý kompost a dřevěný popel (obsahuje všechny potřebné minerály);
• Na jaře to trochu okopu (a někdy ne) a přidám dusík.

Pozdní odrůdy se doporučuje nejprve vysít na sazenice, poté vyrýt a přesadit. Upřímně řečeno, jsem příliš líná a nemám na to čas, takže začátkem května (žiji ve střední oblasti Ruska) vysévám semena přímo do zahrady (ujistěte se, že sít na slunné místo; stín nebo polostín je zakázán).

Jak sázím:

• Nejprve semínka přetřídím a po namočení ve vodě odstraním prázdná.
• Pak je vždycky dezinfikuji. To mi pomáhá vyhnout se pozdějším obavám z nemocí. Dříve jsem semínka namáčela na 15 minut do vody o teplotě 50 stupňů Celsia a pak jsem je hned na 2–3 minuty přenesla do studené vody.
• Teď používám fungicidy – jsou rychlé a účinné. Na zelí jsem použil Planriz a na ostatní zeleninu jsem vyzkoušel Maxim a Alirin-B (také dobré přípravky).
• Po moření semen ošetřím sadbu stimulantem růstu (mám rád Zircon, Epin a humát draselný – osobně jsem je vyzkoušel). Semena nechávám v roztoku alespoň 10 hodin.
• Vykopávám díry v záhonech. Vzdálenost mezi nimi je asi 30-60 cm, ale moc to nekontroluji.
• Na dno jsem dala 1 čajovou lžičku superfosfátu a trochu cibulových slupek (ty odhánějí škůdce – to mě naučila maminka).
• Do každé jamky dávám 2-3 zrnka, protože je šance, že jedno nebo dvě nevyklíčí nebo budou slabá.
• Jakmile umístím semínka, ihned je posypu 2 cm vrstvou zeminy, zaliji je a navrch posypu směsí rašeliny a humusu.
• Teď je přikrývám plastovou fólií a nechávám sazenice tak, dokud se jim nevyvinou 3–4 listy. Jak jsem již zmínil, jsem na dači jednou týdně a je nemožné mít fólii stále zavřenou. Našel jsem tedy řešení: všude kolem sazenic dělám malé dírky. Ty umožňují přístup vzduchu a udržují teplo.
• Dále odstraním kryt a keře protřídím – odstraním slabé a ponechám jeden silný. Pokud jsou další zdravé výhonky, zasadím je poblíž (jako sazenice).

Je opravdu snadné se o něj starat. Jak vidíte na fotce, tento měsíc jsem ani neměl čas vypleť trávu a zelí vypadá docela dobře!

Hlavní je pravidelně kypřit půdu pod samotným keřem, zalévat a mulčovat. Myslím, že s těmito odrůdami zelí si nedělám zvlášť starosti a úrodu mají skvělou (ještě jsem je nesklízela, je trochu brzy, ale udělala jsem si z nich saláty – výborné!!!).