Miluju květen! Je to začátek mé nejoblíbenější sezóny lovu karasů! Je to doba, kdy se probudí po zimě a začnou se krmit jako šílení, takže stačí jen pořád dokola nahazovat vlasec.
Děti tento druh rybolovu také milují – není třeba jen tak postávat a hledat splávek (to je nuda), ale místo toho můžete nahodit a okamžitě vytáhnout rybu, i tu velkou. Je to zábava a děti jsou nadšené! Soutěží, kdo jich chytí nejvíc a největší. A co je nejlepší, už nepotřebují žádné tablety, haleluja!
Rozhodli jsme se tedy jet k placeným bioresursním jezerům (Samarská oblast, vesnice Lopatino, Karasevya jezera). Letos bylo vstupné následující:
- Muži - 350 RUR
- Ženy - 200 RUR
- Děti do 12 let mají vstup zdarma.
Mohli jsme jet k divokým jezerům, ale je tam spousta suché trávy, obtížný přístup a spousta klíšťat. Ale tady zaplatíte 550 rublů a jen relaxujete:
- Všechno je vyčištěno.
- Úhledné cestičky ke všem jezerům.
- K dispozici jsou altány a grily.
A ano, samozřejmě jsme grilovali šašlik!)
Čas kousání
Dorazili jsme ráno. Rybařili jsme už v 9:00. Tehdy se rybařilo nejlépe. Odpoledne nastal klid a kolem 17:00 už probíhalo krmné šílenství. Ve 20:00 jsme se začali chystat domů.
Také jsme mluvili s několika „sousedy“, kteří rybařili nedaleko. Říkali, že byste měli dorazit za úsvitu. Kolem 4. nebo 5. hodiny ranní. V tu dobu už berou i kapři. A ukázalo se, že jsme se objevili pozdě.
Návnada
Karas je nevyzpytatelná ryba. Dnes bude chtít červa, zítra se chytne perlového ječmene a za týden jen larvy. Neriskovali jsme a vzali jsme si všechno. V rybářském obchodě jsme koupili červy (50 rublů) a červy (65 rublů). Perlový ječmen jsem si den předem uvařil sám.
Náš červ:
A tady je ten červ:
V důsledku toho karas ten den silně kousal na larvy. Ačkoli rybáři v okolí lovili převážně na červy (a občas na perlový ječmen), jejich záběry byly poměrně slabé, zatímco my jsme chytali s každým hodem.
Lákat
S manželem jsme se o tom dlouho dohadovali. Nejdřív jsme si chtěli koupit pytel krmné směsi speciálně na karase (1 kg začíná na 110 rublech). V rybářském obchodě je obrovský výběr. Mají dokonce i 5kg pytle a cena je fantastická – 790 rublů. To je spousta karasů, co se dají koupit na trhu!)
Pak jsme si říkali... záběr by měl být stejně dobrý. A abychom ryby přilákali, mohli bychom si koupit nějaké levné krmivo na ptačím trhu (není to daleko od rybího trhu).
Koupili jsme 5 kg krmiva. Jeden chlap nám ho prodal se slevou za 100 rublů.
Doma jsme to zalili vroucí vodou. Nabobtnalo to. To je vše. Návnada na karase je hotová. Levně a vesele.
Takhle to celé vypadá:
Proces rybolovu
Každý měl svůj vlastní rybářský prut. Dokonce i můj syn (5 let) ho měl. Všichni čtyři jsme se postavili (daleko od sebe, abychom se o sebe nezachytili) a začali jsme chytat ryby.
Syn byl první, kdo chytil rybu. Jeho otec se začervenal hrdostí na své dítě! A pak se všichni ostatní pustili do navíjení a nahazování.
Byly tam i překážky. Dno bylo plné překážek. A karas se zařezával přímo u dna. Museli jsme mistrně žonglovat s výškou splávku, aby se nedotýkal dna a ryba se pořád chytala. Stačilo ho zvednout výš a záběr přestal. Na pomoc nám přišly gumové brodící kalhoty. Muz vlezl do jezera a uvolnil zaseknutou háčkovou háčku. A voda byla pořád studená.
Tady je náš zachránce, bažinaté plachetnice. Pověsili jsme je na altán, aby uschly:
Chytit
Než jsme se nadáli, padl večer. Úplně jsme zapomněli na šašlik. Rybaření nás tak pohltilo. Opustil jsem rybáře a šel jsem grilovat. Dokonce jsem si vyfotil náš úlovek. A to byla jen část. Celou vezírku jsme také vysypali do sáčku, zavázali ho a hodili do hlubokého dna jezera, abychom ryby udrželi naživu.
Po příjezdu domů jsme hodili rybičky do vany (moje ubohá vana, je otrava čistit ji mýdlem😂).
A cestou domů jsme uvízli v zácpě. Domů jsme dorazili v 11 večer. Děti se umyly a šly spát bez nohou. A my jsme celou noc čistili tyhle karasy (šupinky), pak jsme každého vykuchali, opláchli a dali do sáčku na zmrazení. Mimochodem, bylo tam hodně kaviáru. Osmažili jsme z něj obrovskou pánev. Bylo to vynikající!
Takové dobrodružství jsme zažili letos v květnu!