V zimě jsme se nastěhovali do nového domu a tam byl keř angreštu. Vypadal ale dost špatně – nějak nemocně. A stál na samém konci zahrady. Nicméně na jaře jsem ho ošetřil bordóskou tekutinou, prořezal a aplikoval močovinu a dřevěné uhlí. Zoral jsem půdu a zalil ho. To bylo vše, protože jsem na něj kvůli nedostatku času úplně zapomněl – kvůli odlehlé poloze je prostě mimo dohled.
Nedávno jsem znovu objevila angrešt a byla jsem prostě ohromená – bylo na něm tolik bobulí:
K buši jsem přišel o měsíc později – byl samozřejmě zarostlý trávou a sám o sobě byl velmi rozvětvený:
Ale už na něm byly velké bobule a s jejich množstvím jsem byl velmi spokojený:
Chutnájí docela sladce! Škoda, že nevím, jaká je to odrůda. Ale došel jsem k závěru, že angrešt se pěstuje docela snadno. Teď plánuji příští jaro zasadit dalších pět keřů.