„Víte, že každý, kdo někdy v životě chytil jespáka obecného nebo na podzim viděl drozdy migrující, jak za jasných, chladných dnů létají v hejnech nad vesnicí, už není obyvatelem města a až do smrti ho bude táhnout svoboda?“
Anton Pavlovič Čechov.
Pokaždé, když se vydám z města a projíždím kolem venkovských vesnic, rád se dívám na domy a dvorky místních obyvatel. Vždycky s sebou mám malý fotoaparát a zachycuji všechny zajímavé momenty a krásné výhledy. Rozlehlé rozlohy Krasnojarského kraje, rozlehlá pšeničná pole, klikaté silnice, vysokou oblohu, vesnice, místní vodní plochy. Fotografie se ne vždy povedou, protože je fotím oknem auta za jízdy.
Tuto vesnici mám moc ráda, protože jsem tam strávila dětství obklopená přírodou. V létě jsme my děti běhaly koupat se k řece Vesnovce nebo k Pervomajským rybníkům, chodily k místnímu vodopádu, chytaly parmy v bažině, sbíraly sněženky, tulipány a mák z kopců, jezdily na kolech po Kapčagajské silnici a kradly jablka ze sadu kolchozu, i když všichni měli na zahradách jabloně.
Hráli jsme si s koťaty, štěňaty a selaty. Natrhali jsme si houby na farmě, pak je babička osmažila na slunečnicovém oleji a zdálo se nám to jako nejlepší jídlo na světě. Také jsme pili vodu z místního pramene pod mostem – čistou a studenou, chutnější než jakákoli limonáda. A samozřejmě jsme pomáhali rodičům kolem domu, pleli záhony, zalévali zahradu a krmili zvířata.
Měli jsme velkou zeleninovou zahradu, kde jsme pěstovali veškerou zeleninu. Rostly tam jabloně a naše oblíbené byly Limonka, Pestruška, Medovka a slavná Alma-Ata Aport. Také jsme měli velkou hrušeň, Lesní krásku. Táta ji zasadil, když jsem se narodil, a stále roste a plodí. Letos hrušeň začala chřadnout; některé starší větve uschly. Tuto zprávu mi oznámil můj bratr Andrej, který žije s mou matkou a jeho ženou Anjou v domě mých rodičů.
Na našem pozemku jsme pěstovali třešně, sladké třešně, meruňky se sladkými peckami, broskve, švestky, maliny, rybíz, jahody, angrešt a moruše. Byly tam také vinice s odrůdami Damskie Fingers, Kuldginka a dalšími. Ale mé oblíbené byly Muškát bílý a Kišmiš.
Maminka pěstovala květiny – růže, jiřiny, lilie, chryzantémy, tulipány, kosatce, narcisy. A teď je celá jejich zahrada pokrytá květinami; Aňa se o květiny stará.
A jako na každém vesnickém dvoře jsme měli domácí mazlíčky – psy, kočky, selata, králíky, kachny pižmové, slepice. A můj táta měl opravdu rád holuby. Můj mladší bratr je také milovníkem holubů; chová čistokrevné ptáky.
Mají také králíky, slepice a psy.
Když jsem se vdávala, také jsme bydleli v soukromém domě a měli jsme zahradu, zeleninovou zahradu a domácí mazlíčky.
Momentálně bydlíme v bytě a máme daču, kde pěstujeme všechno, co se v Krasnojarsku vypěstovat dá. Nemáme žádné domácí mazlíčky, ale možná až s manželem půjdeme z práce do důchodu a přestěhujeme se na daču, nějaké si pořídíme.
Kočky sousedů často chodí k nám na daču.
Mým nejčastějším hostem je kocour Vaska. Miluje focení a rád mi pózuje.
Přichází i světlá kočička, pojmenovala jsem ji Roztomilá, tiše mňouká a my ji pohostíme něčím chutným.
A ta černá kočka – říkám jí „Ďábel“, je trochu bláznivá, pobíhá po záhonech a láme květiny. Na téhle fotce je celá mokrá; vykoupali ji chuligáni ze sousedství.
Na jaře nás často navštěvoval Šedý pes. Když jsme přijeli na daču, přiběhl k nám, hladili jsme ho a krmili ho kostmi. V létě ho majitelé dali na řetěz.
Pokaždé, když projíždím kolem vesnických dvorků, toužím žít na venkově, mít na dvoře psa, kočku s koťaty, probouzet se za kokrhání kohouta a chovat slepice a kachny.
Můj syn Oleg mi poslal tyto roztomilé fotky svých mazlíčků. Byly pořízeny ve vesnici Bolšoje Ozero. Kluci byli o víkendu na rybách na jezeře Bolšoje v Šarypovském okrese. Nachází se 345 km od Krasnojarsku.
Tohle jsou ty sladké okamžiky, které můj syn zachytil na svůj telefon.
Cestou jsme narazili na domácí husy – šedé a bílé. Toulaly se po vesnické ulici s pozadím velkého zeleného kopce.
Dále jsme narazili na hejno bílých hus; seděly poblíž svého dvora na holé zemi a pravděpodobně odpočívaly; poblíž byly další tři bílé husy a dvě housata.
Po krátké jízdě jsme opět potkali čtyři velké, krásné šedé husy poblíž keřů denivek neboli kosatců.
O kousek dál podél plotu, za nímž bujně kvetly astry a měsíčky lékařské, se úhledně procházelo velké hejno šedých hus. Husy se pásly na křídlatce.
Po ulici u plotu se také procházela prasata, která také pásla zelenou trávu a nedaleko se potulovala zrzavá kočka.
A zase prasátka - sedm malých prasátek běželo za svou maminkou prasátkem, podél modrého plotu, za kterým kvetly pestrobarevné petúnie.
Selátka dostihla svou matku a začala okusovat trávu - šťavnatou, zářivě zelenou, už u dalšího plotu, za kterým kvetly denivky a kosmetiky.
A tohle je jezero Bolshoe - krásné, s čistou vodou, obklopené kopci.
Stádo velbloudů, foto z Kazachstánu.
Vždycky se mě takové obrázky dojmou a vyvolávají ve mně vzrušení.