Dobré odpoledne
Budu pokračovat v našem vyprávění o kuřatech. Z kuřat vyrostly mladé slepice.
Taky je tu pár kohoutů. Začali kokrhat a krást slepice staršímu kohoutovi. Těch osm amerických kuřat už vyrostlo (minule jsem vám vyprávěla o slepici kamarádky, která je vylíhla, ale protože si kuřata neplánovala nechat, dala je nám).
Celá ptačí čeleď je krotká; jakmile k nim vyjdete ven, téměř nikdy vám nesletí na hlavu.
Tři slepice už snášejí vejce – to jsou dvě vejce denně. Tak akorát pro tříčlennou rodinu.
Zbytek ještě nedospěl, ale brzy by měl začít klást vajíčka.
Kamarádi nám dali svou rudou slepici. Rozebírali kurník a zbyla jim už jen jedna, ale nechtěli ji rozsekat. Slepice se také ukázala být krotká a teď má moje dcera dalšího mazlíčka – když je jdeme krmit, pohladí všechny a dává jim pamlsky. S kuřaty se snadno manipuluje.
Mezi mladými kohouty je jeden neobvyklý, také velmi krotký – když moje dcera běhá po zahradě, kamkoli jde, následuje ji jako na vodítku. Neútočí ale, jen jí dělá společnost a žebrá o chutné pamlsky. Tento kohout je ale trochu divoký; když je vyděšený nebo rozrušený, začne divně otáčet hlavou a ztrácí orientaci – velmi vtipný pohled.
Dospělý kohout v poslední době projevuje trochu vztek. Musela jsem mu dát malou lekci. Ale je to dobrý majitel a doufám, že se nestane agresivním; byla by škoda poslat ho do polévky. Přemýšlím, že ho prodám a nechám si pár rostoucích kohoutků, ale kdo ví, jakou povahu projeví, až vyrostou?
Na podzim jsme k letnímu kurníku přistavili další malou místnost – teplou. Dlouhé květináče, jako jsou tyto, se ukázaly jako velmi praktické na misky s vodou. Jeden byl umístěn v kurníku. Druhý je ve voliéře. Jsou docela stabilní. Ptáci je nepřevrhnou, ale ani do nich nestrkají nohy. Ten ve venkovní voliéře jsem také přivázal k pleti plotu a do horního okraje jsem vyvrtal pár otvorů.
Aby se dostali do místnosti, udělali díru ve zdi.
Zimní kurník jsme postavili ve staré budově – stodola už byla nakloněná a budeme ji strhávat, ale pro tuto sezónu jsme ji dali ptákům. Přehradili jsme malou místnost, protože máme jen pár slepic a prostor je pro ně dostatečný na hřadování a menší prostor se snáze vytápí. Naskládali jsme seno a prozatím jsme bidýlka připevnili k tvárnicím a přitlačili je, aby se neposouvala. Do budoucna chci postavit pořádná, vyšší bidýlka.
Hnízda jsme ještě nestavili, protože si slepice samy vybraly roh a začaly tam snášet vajíčka. Jen tam dáváme slámu.
Zatímco byl podzim, každý den jsme pouštěli slepice volně se potulovat po zahradě. Vytrhávaly plevel, vytrhávaly škůdce a hnojily půdu. Ale časem ptáci nabrali smůlu a začali se toulat za dobrodružstvím. Náš pozemek hraničí s pozemkem bez majitele – nebo spíše ten pozemek majitele má, ale ten si nemohl postavit dům a mezi námi zatím není plot.
Musel jsem je zavřít do terárií. Tohle byla také levná varianta.
Teď je jednou za pár dní pouštím do volné přírody, aby si trochu zvykli a začali chodit poblíž.
Momentálně si nemůžeme dovolit koupit dobrý materiál na kurník, ale máme spoustu starých materiálů (prken a tyčí) z demontáže starých budov, takže je používáme. A protože jsme v jižní části regionu, nepotřebujeme moc izolace. Tuto zimu byly zatím nejnižší denní teploty -6 °C a jedna noční teplota -10 °C. Po zbytek času se teploty pohybovaly nad bodem mrazu nebo kolem bodu mrazu.
Před Novým rokem napadl poprvé v této zimě sníh, k velké radosti dětí. Vydržel tři dny, ale postupně roztál. Nyní, zatímco většina Ruska je pod arktickým cyklonem a panují mrazivé teploty, zažíváme neobvykle teplé počasí, kdy se teploty již týden pohybují kolem 10 až 13 stupňů Celsia. Mrazivé teploty se samozřejmě mohou vyskytnout i v lednu a únoru, klesly dokonce až na -15 stupňů Celsia. Tehdy bude nezbytné neustálé vytápění kurníku. Ale ani tehdy tato chladná období nejsou stálá – maximálně týden nebo týden a půl, po nichž následuje další přestávka a teplejší počasí.
Při krmení střídám rýžové zbytky se slunečnicovými semínky a vařím směsné krmivo s bramborovým vývarem a slupkami. Dále je krmím malými skořápkami, cuketou a dýní. Cuketu jednoduše rozkrojím napůl a ony si ji samy vyklují.
Jediné, na čem se neshodneme, je přesunout je na noc do zimního kurníku – stodoly. Nechávám tam rozsvícená světla a občas jim tam dávám pamlsky (ale ne moc, abych nepřilákala moc hlodavců – snažím se je krmit venku). Přes den tam postávají, obracejí slámu a kladou tam vajíčka… ale v noci se usadí ve světlém letním domku.
Možná ještě není dost zima a až mrzne, přestěhují se do stodoly. Alespoň v to doufám.
Kočky zřejmě vycítily, že kde jsou kuřata a obilí, jsou i myši, a tak pravidelně hlídají střechu kurníku.
