Naše chyby při stavbě kravína

Na začátku 90. let moji rodiče stále pracovali na státním statku: otec byl řidič traktoru, matka dojička. Vzhledem k ekonomické situaci v zemi se však mzda vyplácela v naturáliích, nikoli v hotovosti. Na podzim rodiče přinesli domů roční zásobu obilí, pár desítek kusů uzené klobásy a pár pytlů bonbónů Gulliver. Proto jsme měli vždycky málo peněz. Rozhodli jsme se rozšířit domácnost.

Začali jsme s kravami. Z další výplaty jsme si koupili jalovici z farmy a od matčiny matky si půjčili dospělou dojnici. Takže jsme měli tři dojnice, jalovici a býka – náš počáteční kapitál. Přirozeně vyvstala otázka stavby stodol pro ně, protože už nebylo dost místa. Postavili jsme letní přístřešky, které byly na zimu dobře izolované. Zabednili jsme je, utěsnili spáry a zvenku vyložili balíky sena a slámy. Osvědčilo se to – celodřevěná konstrukce udržuje teplo lépe než betonová budova na farmě.

Zpočátku bylo těžké spravovat farmu a zahradu, ale zvládli jsme to. V té době mi bylo asi 10 let a všechnu práci jsem zvládal sám. Dojení krav a péče o ně byly často součástí mých povinností.

V roce 2000 se naše stádo rozrostlo na šest krav. Snažili jsme se mladá zvířata prodat ihned po otelení, abychom je nekrmili mlékem. To nebylo ziskové: chováte je, krmíte je mlékem a nakonec se vám to při prodeji nevyplatilo. Stodoly byly stísněné a rozházené po dvoře; ruce se unavovaly od dojení a čištění hnoje bylo tak vyčerpávající, že se vám podlomily nohy... Rozhodli jsme se postavit stálou stodolu blíže k hromadě hnoje a seníku, dál od našeho vlastního domu. Začali jsme šetřit peníze.

Až v roce 2005 byly dodány betonové tvárnice na zdi, zakoupen písek a cement na zdivo, spolu s podlahovými deskami, trámy a břidlicí na šikmou střechu. Byl vylit pevný základový pás. Zdi byly rychle zvednuty. Byla nainstalována střecha. Uvnitř byly instalovány betonové krmné žlaby. Stodola vypadala jako palác! Na fotografii: celá budova, až po zelenomodré dveře, je kravín. Krávy si zpočátku také zvykly na to, že se nemusí tísnit a spát v hromadách. Stáj má místo pro šest krav a malý přístřešek pro novorozená telata.

Přišla zima. Zdi a břidlice zvlhly kondenzací. Stékala po nich voda. Poradili se s lidmi, kteří spravovali stodolu, a ti doporučili mírně pootevřít jedny z paralelních dveří pro větrání. To nemělo žádný účinek. Následující rok musely být dřevěné podlahové desky vyměněny – prkna shnila. Strop byl potažen speciální fólií (a byla velmi drahá) a zabedněn a krmítka pro ptáky byla nahrazena dřevěnými.

Následující zimu se ukázalo, že práce nestačila – stodola byla teplejší, ale stále vlhká. Stavbaři jim řekli o přirozeném větrání kanalizačním potrubím. Na protilehlé stěny nainstalovali sací potrubí a výfuková kolena.

Vlhkost ve stáji výrazně klesla. Ale i tak bych rád omítl stěny. Příští rok proběhne generální úklid a dezinfekce stáje a tehdy začneme. Mezitím, během silných mrazů, nainstalujeme pro krávy topení.

Vlaštovky a kočky si naši stodolu oblíbily, takže si myslíme, že se to docela povedlo.

Z celé stavební zkušenosti byly vyvozeny následující závěry:

• Neměli byste stavět kamenné stodoly pro dobytek - jsou studené a přitahují vlhkost;
• tlusté blokové stěny je třeba izolovat jak zvenku, tak zevnitř;
• dřevěná zateplená budova je teplejší, i když by její stavba vyžadovala více peněz a času;
• úpravy jsou dražší než původní zahrnutí těchto prací do stavebního rozpočtu;
• Musíte si hned promyslet všechny možné problémy, abyste je neřešili náhle v již obydlené stodole.

Doufám, že naše zkušenosti pomohou i dalším zemědělcům.