Dnes bych se rád dotkl tématu moderního života na vesnici a ukázal sklep mých rodičů.
Naše vesnice měla asi 1 000 obyvatel po dobu 30–35 let. Všichni dospělí pracovali a děti chodily do školy a školky. Chci říct, že život všech rodin byl velmi podobný. Příjmy byly skromné, ale díky zeleninovým zahradám a farmám se jim podařilo přežít alespoň trochu.
Letní měsíce byly obzvlášť náročné – kromě sklizně na státním statku začal doma čas na zimní zavařování. A udělali jsme ho opravdu hodně! Pro naši tříčlennou rodinu jsme zavařili až 100 sklenic kompotu, 30–40 sklenic okurek a rajčat a k tomu saláty, marmeládu, sádlo, maso…
Veškeré toto bohatství bylo uloženo ve sklepě. Nebylo možné se s tím vypořádat! Byla tam také uložena veškerá úroda čerstvého ovoce a zeleniny, stejně jako šunky a kyselé zelí.
Dnešní život je jiný – lenivý. Každý druhý dům je opuštěný; mladí lidé po škole odcházejí do měst a snaží se už nikdy nevrátit do vesnice. Nechtějí obdělávat půdu. Všechno je teď k dostání, takže se do nových domů ani nesklepují a ty staré už dávno zchátraly.
Moji rodiče jsou stále mladí, je jim něco málo přes padesát. Žijí sami, ale tempo a objem práce ve vesnici nezpomalují. Buď si na to zvykli, nebo chápou, že si nebudou moct koupit všechno – práce není a důchod je ještě daleko. Také raději chodíme pomáhat, ale většinu potravin kupujeme ve vesnici, ne v obchodě.
Takže před sedmi lety postavili pod letní kuchyní nový, prostorný a pohodlný suterén. Je 2,3 metru hluboký a 3 krát 3 metry. Stěny drží na místě betonová mazanina, podlaha je hliněná a strop jsou z betonových desek.
Vchod do suterénu se skládá z 10 schodů. Podél jedné strany této chodby jsou uloženy různé potřebné i nepotřebné věci.
Pod prahem jsou druhé dvojité dřevěné dveře. Fotografie ukazuje jejich vnitřní vzhled. Během teplejších měsíců je necháváme otevřené, ale otvor zakrýváme jemnou kovovou sítí, abychom zabránili vniknutí myší.
A za dveřmi leží nespočetné bohatství. Pravda, ještě ne všechno, protože venku je léto.
Tady je roh na brambory. Podlaha je zde pokrytá prkny.
Všechny vykopané brambory skladujeme zde a poblíž jsme také postavili bedýnky se sadbovými bramborami. Mezitím brambory čekají na svou řadu, aby mohly být uskladněny na zimu.
Uvnitř budou zavěšeny česnekové a cibulové copánky.
Každý rok na začátku léta kontrolujeme a čistíme sklep: procházíme sklenice s konzervovanými potravinami a odstraňujeme veškeré zbytky ovoce a zeleniny, které použijeme pro krmení hospodářských zvířat. Po úklidu stěny vyfoukneme a natřeme hašeným vápnem. Kontrolujeme podlahy, zda se v nich nevyskytují hlodavci – nikdy se tam ani jeden neobjevil. Tato opatření pomáhají chránit úrodu před plísněmi a dalšími chorobami, a také před škůdci.
Nedokážeme si představit život naší rodiny bez sklepa. Ať už v sovětských dobách, nebo v dnešních vesnicích, je to pro nás záchrana a živí nás po celý rok. Nejzajímavější je, že mnozí ve vesnici považují sklep za známku bohatství. Já ale jeho absenci považuji za známku lenosti.
Postavte si sklepy! Uskladněte v nich své přírodní produkty místo nákupu nezdravých plastových potravin z obchodů.
Podíval jsem se na přípravu - byla k olizování!
Mívali jsme daču za městem (během mých školních let, na začátku roku 2000). Také jsme měli velkou úrodu a dělali jsme i zavařování. Ale všechno jsme skladovali ve městě, v našem bytě. Bydleli jsme v přízemí a náš balkon měl podlez. A všechno jsme skladovali pod balkonem. Ale teď, jak autor správně poznamenal, všichni zlenivěli, když se dá všechno snadno koupit v obchodě. Takže dača byla prodaná. ((Stýská se mi po té zemi.
Sklep je na venkově nutností. I když se stalo módní kupovat mrazáky a skladovat v nich všechno, mražení stále nenahradí nakládaná rajčata, okurky, kompoty, marmeládu ani vlastní brambory!