Každá hospodyňka má své oblíbené. U nás je to stejné – z nějakého důvodu si každý člen rodiny vybral svého favorita a věnuje mu nejvíce pozornosti a péče. Ale před pár lety jsme si koupili jalovici a všechno se změnilo. Naprosto nás okouzlila a nikdo nezůstal lhostejný – byla tak chytrá. Nikdy jsme s ní neměli žádné problémy: krmný žlab byl vždy čistý, protože všechno snědla, aniž by to přebírala nebo házela na podlahu, a měla klidnou, přítulnou povahu.
Byl čas lovu a my jsme vzali naši Ljubimku k býkovi. Všechno bylo v pořádku, čekali jsme. Tele se narodilo včas, ale pupeční šňůra se mu na konci přetrhla a tele nepřežilo. Byla to škoda, ale co se dalo dělat? Dojivost krav byla pro naše stádo rekordní, což bylo nejen potěšující, ale i překvapivé.
Následující rok se na Ljubimčino otelení s napětím očekávalo: zajímali se o dojivost a chtěli si pořídit další jalovici pro chov tohoto plemene (existovalo vůbec takové plemeno?). Tele se narodilo velké a krásné. Pojmenovali ho „Ždanka“.
Po otelení se Ljubimka začala cítit nemocně: nejedla ani nepila. Zavolali jsme veterináři, který jí předepsal vitamíny v domnění, že je to jen únava a že potřebuje čas na zotavení. Zeptali jsme se ho: „Mám jí dát nějaká antibiotika?“
- Není třeba, nic vážného.
Stejný rozhovor se odehrál o dva dny později, kdy se stav krávy nijak nezlepšil. Jenže tentokrát veterinář řekl, že krávě „přestal fungovat žaludek“. Polili ji vínem, honili ji po dvoře a zdálo se, že se vzpamatovala. Ale ne nadlouho. Pak veterinář řekl: „Není šance; darujte ji na porážku, než bude příliš pozdě.“
Volali lidem, co chodí vyzvedávat zvířata. Ale maminka pořád chodila kolem krávy a ptala se: „Zlato, dej mi znamení, abych tě nevzdala. Uzdravíš se, zlato?“
Zatímco jsem šla pro vodu, abych dala té hubené napít, "šla se vykakat", i když dva dny neměla stolici! A pořád sténala na matku, jako by chtěla něco říct... Její majitelka to vzala jako znamení a propukla v pláč radosti.
A pak se na prahu objevili ti samí lidé, co si přišli pro krávu a veterináře... Veterinář se nás znovu snažil přesvědčit, že zvíře dlouho nepřežije, že si všichni jen přejeme, aby zůstalo a uzdravilo se, ale kráva umře a tím to končí. Odvezli nám naši milovanou.
Ten večer zavolali a řekli, že má pokročilou endometriózu, ne smrtelnou nemoc. Šoková dávka antibiotik by naši milovanou krávu zachránila. Takže jsme se spolehli na zkušenosti a názor specialisty a krávu utratili.
Ždanka je už dospělá a brzy bude sama maminkou. Máme velké obavy, ale doufáme v to nejlepší.
Pravděpodobně se nejedná o endometriózu, ale o endometritidu. Ale to je jen taková poznámka. Podstatu to nemění. U krav po otelení se to běžně vyskytuje: v 15 % případů se vyskytuje po normálních porodech, v 30 % po komplikovaných porodech a v 95 % po patologických porodech. Nikdo neví, jak by poporodní endometritida probíhala a jak by se u vaší jalovice léčila. Bylo by dobré, aby veterinář odebral vzorek z genitálního traktu na bakteriální kultivaci a na základě zjištěných bakteriálních kmenů zahájil léčbu. Jen málo veterinářů to však dělá kvůli nedostatku laboratoře. Proto předepisují širokospektrální antibiotika. Co když ale endometritidu nezpůsobují bakterie, ale houby? Antibiotika jsou v tomto případě zbytečná. Bude nutná antimykotická terapie a užívání antibiotik situaci jen zhorší.
Proto je za vašich současných okolností prodej krávy na maso nejlepší možností. Zvíře nebude trpět a vy nepřijdete o peníze, protože léčba je drahá. Navíc ani po takové léčbě (pokud bude neúspěšná) byste nemohli kravské maso prodat.
Promiňte, ale je to ENDOMETRITIDA! Je to prostě zánět dělohy. Proto kravské genitální ústrojí páchlo; všechno tam hnilo. Nicméně existovala šance zachránit naši kojnou. Kvůli špatnému profesionálnímu postupu veterináře se tak nestalo.
Zpočátku jsme se na něj urazili a zlobili. Ale teď chápeme, že jsme v tu chvíli udělali správnou věc.
Váš článek mě dojal k slzám... Ano, veterináři někdy svou práci nemilují, ale s tím se nedá nic dělat. Taky jsme měli veterináře, který nás donutil porážet krávu, ale později se ukázalo, že to byla jen infekce. Potom už chodíme vždy k jinému veterináři. Pravda, musíme si připlatit, protože jezdí daleko. Ale aspoň jsou zkušení a milují zvířata. A nabízejí bezplatné telefonické konzultace.
Chudák kráva! Je mi jí tak líto!