Ahoj všichni! Ráda bych vám představila malou zeleninovou zahrádku ve vesnici. Nevím, kolik má akrů (pravděpodobně jeden), ale je to docela malý pozemek. Je ideální pro pěstování rajčat, bobulovin a okurek. Ideální pro malou rodinu. O tento přírodní zázrak se stará moje tchyně, zlatý člověk s velkým srdcem.
Tento pozemek se nachází poblíž domu rodičů mého manžela (tři minuty chůze). Půda je středně úrodná, černozem.
Výsadba je úhledná a rovná. Všechno je čisté, bez plevele a trávy. A maminka to všechno dělala ručně.
Obecně řečeno, toto je celá zahrada na fotce. Vzadu je také voda a stůl a to je vše:
Ale všechno je udržované a útulné. A v tomto malém koutku sedí celá rodina, jí chutné pamlsky, dělá šašlik, chroupe lesní plody a pomáhá mamince (babičce).
A teď vám blíže ukážu všechno, co roste na zemi:
- Jahody. Rostou už dlouho. Nebyly přesazovány. Bobule bývaly větší, ale teď jsou čím dál menší. Ale pořád jsou nejchutnější na světě!
- Cibule (a kopr tam taky vyklíčil). Odrůda cibule se tentokrát ukázala být trochu hořká. Nepamatuji si název, ale maminka tuhle už nikdy nezasadí. Kopr obvykle roste sám na různých místech v zahradě.
- Samostatně zasazený kopr.
- Zkušební salát. Nečekali jsme zázrak, ale vyrostl.
- Papriky. Máma a táta je nejíme. Zasadili nám je. My mladí rádi děláme plněné papriky a také je krájíme a mrazíme na zimu (do polévek). Obrovské díky mámě. Vlastně pro nás dělá v podstatě všechno, pěstuje bobule, rajčata a okurky, čerstvé, čisté, vlastní. Aby vnoučata měla všechno zdravé k jídlu. A my pomáháme, jak jen můžeme.
- Rajče. Maminka pořád zkouší nové odrůdy. Miluje růžová rajčata. Tohle je největší výsadba. Půlka zahrady. Maminka má s rajčaty spoustu zkušeností, ale člověk nikdy neví, jaká bude úroda. Tentokrát se rajče začalo hodně táhnout a bylo jich tam hodně. Na fotce je ještě malé, ale už je vyšší než člověk! Uvidíme, co se stane.
- Malina. Velká a velmi sladká. Odrůdu taky nikdo nezná. Roste už dlouho, ale teprve nedávno se začala rozšiřovat. Dříve to byl malý keřík, ale teď se rozrůstá.
- Ostružiny. Rostly samy od sebe. Odkud pocházejí a co je sem přivedlo, není známo. Ale bobule jsou velmi velké! Rostou větší než jahody. Zpočátku jsou kyselé, pak neuvěřitelně sladké. A rostou v hojnosti. Keř se zdá malý, ale výnos je dvakrát vyšší než u červených malin! Celý keř je doslova pokrytý bobulemi.
- Okurky. Taky jsme jich zasadili mnohem víc. Táta (tchán) postavil skleník. První okurky už rostou, ale v době, kdy je tahle fotka, tam ještě nebyly. Čerstvé, mléčné okurky – prostě lahodné! Žádné kupované se s nimi nikdy nevyrovnají!
- Nevím, co na téhle fotce roste. Upřímně nevím, co na téhle fotce roste. Odpusťte mi, zahradníci. Pořád se zapomínám zeptat mámy. Pokud někdo ví, dejte mi prosím vědět v komentářích.
Taky vám chci ukázat vodu, která se usazuje v sudu. Později ji používáme k zalévání rostlin. Nemůžete je zalévat přímo z hadice. Voda je studená.
Dovolte mi nyní vysvětlit, proč jsem v názvu tohoto příspěvku napsal, že tato sezóna bude poslední. Problém je v tom, že pozemek, kde jsou rostliny vysazeny, není na nikoho registrován. Jen před mnoha lety začali vesničané na tomto prázdném pozemku pěstovat minizahrádky. A teď, od letoška, začali požadovat „úplatek“ za to, že pozemek neoficiálně, bez jakýchkoli papírů, užívají. Prostě jim dejte 6 000 rublů a ať si ho užívají jedno léto. A pak totéž příští rok. Prostě nelegálně vymáhají peníze a vyhrožují, že udělají vše pro to, aby tomu zabránili... Takže rodiče jen dokončují tuto poslední sezónu, sklízejí úrodu a tím to končí.