Pravý rybář si vždycky kousne! Ženský pohled na mužské povolání

V naší rodině se rybaření věnuje jen můj táta a v menší míře i můj syn. Ale i to stačí k tomu, abychom se všichni naučili, že jsou k tomuto řemeslu potřeba vezírky, podběráky, kryty, pruty, návnady a všechno ostatní, co k tomuto řemeslu patří. Ale nestěžujeme si, protože na stole máme vždycky ryby: smažené, vařené, sušené a nejrůznější rybí pokrmy.

Všechny rybníky ve vesnici dříve patřily státnímu statku. Rybařit se dalo jen na pruty, ale muži tím samozřejmě neskončili. Pak byly rybníky pronajaty. Nájemníci je vyčistili a narybařili. Teď je rybolov přísně regulován: kupte si lístek, vezměte si prut. Sítě a pasti na raky nepřipadají v úvahu. Ale my, respektive můj táta, jsme měli štěstí – jeden z rybníků patří manželovi mé sestry.

Když začíná rybářská sezóna, táta je v euforii! Tuto činnost miluje! Je připravený běžet k rybníku za každého počasí, v kteroukoli denní i noční dobu. Majitel rybníka rybaření nerad má, ale má finanční prostředky na chov ryb, zatímco táta má opak – má spoustu znalostí a zkušeností, ale žádné peníze na vlastní rybník. Našli tedy oboustranně výhodné řešení.

Doma máme nejrůznější sítě: s různou velikostí ok a tloušťkou vlasce/vlákna. Každý druh ryby má svou vlastní síť. Pokud použijete síť s velkými oky, malé ryby snadno proplavou, zatímco sítě s malými oky protrhnou dospělé, silné ryby, ale chytí plůdek. To jsem se naučil od svého otce.

Plátěné obleky a vysoké holínky, čepice z moskytiér, nejrůznější nepromokavé bundy, pláštěnky a kalhoty – to je nezbytné rybářské vybavení. Tyto věci visí v tátově „kanceláři“ a jsou přísně pod jeho dohledem.

Gumový člun je v létě středem pozornosti celé rodiny. Někteří ho používají k rybaření, jiní jen k projížďce po řece a děti se v něm rády cákají a používají ho jako bazén.

Obvykle se při větším úlovku kupci okamžitě hrnou k řece a pokud je ryba pro osobní potřebu, přeloží se do klecí pro přepravu. Tyto klece naplněné rybami se dají spustit do rybníka, aby úlovek nevybledl, jak říkal táta. To je obzvlášť praktické při rybolovu s prutem a vlascem. Pak se na konci dlouhé přestávky dá veškerý „úlovek“ přinést domů čerstvý a živý!

Táta má pár jednoduchých rybářských prutů, které pravidelně používá. Dokud je teplo, stojí připravené na zahradě. Může si je kdykoli vzít a vyrazit k řece – všechno je v bezpečí a připravené na odpočinkový den.

Hlavní je si s sebou vzít návnadu, abyste nebyli závislí na počasí nebo náladě ryby. Na návnadu můj otec používá:

• slunečnicové koláče nebo slunečnicová semínka prošla mlýnem;
• drcené ovesné vločky;
• celé nebo drcené červy;
• dušené obilí: pšenice, proso, proso atd.;
• konzervovaná kukuřice;
• strouhanka.

Krmnou směs lze rozházet po rybníku v čisté formě, ale je lepší ji smíchat s balastem. Například si ze surovin a zeminy vytvořte kuličky. To výrazně zvyšuje účinnost, protože ryby takovou návnadu hůře konzumují, zejména v kalné vodě.

Pro snazší zaháknutí a vytažení háčku existují jednoduchá zařízení s dlouhými rukojeťmi. Taková vezírka usnadňuje podepřít zuřivou rybu a zabraňuje jejímu sklouznutí z háčku.

K lovu raků se používají pasti na raky.

Ale nejdřív je musíte naplnit živou návnadou. Doma k tomuto účelu často chováme pár malých rybiček ve vaně s vodou. Nakrájíme je na kousky a navlékneme do pastiček na raky. Zbývá je jen rozházet po rybníku a počkat, až se k návnadě připlazil rak. A výsledkem je tato lahodná pochoutka!

Rybaření nejen posiluje tělo, uklidňuje nervovou soustavu a dává vám šanci být sami, ale také vás nakrmí. Rybářská rodina nikdy nehladovět. Můj otec je šťastný a my jsme dvojnásob šťastní.