Nebudíme se budíkem, ale štěkáním psů. Hodiny ukazují 4:27 ráno. V tuto dobu vstává maminka, aby podojila krávy, takže vstáváme i my: kam odnést kbelík s krmením, kam pomoci scedit mléko…
Ale já chtěl spát! Celou noc jsme nemohli najít místo ke spaní – bylo horko, venku nefoukal ani závan větru a teplota nikdy neklesla pod 25 stupňů.
Naše Lada, štěně alabaje, nás vítá radostným štěkáním a vrtí kupírovaným ocasem. Hned se nám rozveselí srdce. Naše miláčku je dnes sedm měsíců! Je sice velká, ale chová se jako dítě.
Nakrmili jsme farmu, sbírali mléko (sběrači mléka přijíždějí a odvážejí ho do mlékárny), zahnali krávy ke stádu a šli na zahradu, dokud ještě nepálily sluneční paprsky.
Nyní je čas sklizně – to nejdůležitější období. Ale tento rok je náročný: okurky odmítají růst, rajčata sužují choroby a všechny rostliny trpí suchem. Moji rodiče fyzicky nezvládají zalévat všech 5000 metrů čtverečních plodin. Další metlou je chemický závod v sousedním regionu. Dlouho očekávaný déšť se často ukáže jako osudný pro vegetační období rajčat, okurek a hroznů – po uvolnění toxického kouře do atmosféry se všechny tyto nepříjemné věci dostanou se srážkami do našich záhonů.
Natrhali jsme si zralé cukety a dýně a našli jsme i pár melounů. Ach, jak šťastné budou děti, až se probudí!
Šťastný syn drží meloun
Rosa opadla a je čas jít pro seno – kamarád už balíkuje uschlou trávu pomocí specializovaného vybavení. Dříve jsme mívali senožírny: lesní pásy a plochy podél silnic, ale pak nám je správa všechny odebrala. Teď na dalších pozemcích na poli sejeme vojtěšku. Ti, co nemají farmu, tyto zahrady využívají k pěstování zeleniny.
Tyto doplňky se nezalévají, takže doufáme v déšť. A toho letos bylo velmi málo. První seč byla hubená, druhá už lepší. Nicméně loni seník naplnily dvě seče (asi 700 balíků sena), zatímco letos jsme „odvezli“ jen 374 balíků. Dnešní let přinesl dalších 82, ale stodola není plná.
Do oběda nám docházely síly. Všem zvířatům jsme dali trochu studené vody a šli si odpočinout. Večer nás čekají nové úkoly a starosti. Krávy se vrátí ze stáda a všechna hospodářská zvířata budou muset být podruhé během 24 hodin nakrmena.
Rodinný přítel přinesl sklenici medu:
Nemá velkou farmu, ale chová včely a býky a má k dispozici zemědělskou techniku. Všichni tady přežívají pouze svou tvrdou prací.
A nakonec vám ukážu krásu kolem sebe. Maminčina předzahrádka voní:
Pokaždé, když přijdu na návštěvu, procházím se kolem každé květiny a obdivuji je. Zdá se mi, že jsou úplně jiné než ty moje. Mají víc maminčiny vřelosti.
Venku už je noc a já se procházím a fotím maminčiny květiny. 
To je vše, tohle je poslední. Chci si je všechny vyfotit a uchovat si je na památku, ale den už skončil.
Takové jsou víkendy v naší vesnici. Tady každé ráno přináší nové starosti a nové radosti. Ale práce lidi nezatvrzuje, dělá je laskavějšími, otevírá jim srdce.