Konečně přišlo jaro! Počasí na jihu je stále chladné, denní teploty se pohybují kolem 10–15 °C a noční teploty někdy klesají na 2 nebo 3 °C. Prší pravidelně, denně, a silnice jsou rozbředlé a louže, takže půda je vlhká a těžká. I když bych rád záhony okopal, nemám k tomu každý den příležitost. Zatím jsem záhony formoval po etapách – první den jsem těžkou půdu převrátil a vytrhal plevel. Druhý den jsem oblast znovu mělce zpracoval. Pak další kolo kypření a je čas sázet.
Pamatuji si, že loni zhruba v tuto dobu jsme měli od samého začátku jara sucho a lidé si stěžovali, že bez srážek chřadnou celá pole s úrodou. Ale letos jsme se rozhodli, že nám déšť dopřejeme. Takže čekáme na teplo a sluníčko, než se do zahrady vrátíme.
Ale tráva si tohle počasí užívá – v vzdálenější části zahrady už vyrostla asi do výšky 30 cm, čas sekat! Jenže tráva je celá mokrá, takže čekám na suchý den, než ji poseču elektrickou sekačkou.
Zatím se nám podařilo zasadit jen některá rajčata, protože v noci je ještě chladno, a první sazeničky už začaly růst a říkají si o zasazení do záhonu.
Riskoval jsem a zasadil jsem pár lahvových keřů, naštěstí jsem si je už minulé léto udělal zásoby.
Moc zeleniny nepěstujeme; na rodinné poradě jsme se rozhodli, že by bylo výhodnější koupit brambory například na trhu v sezóně. Navíc zahrada nemá ani 200 metrů čtverečních a klima nám umožňuje pěstovat ovocné stromy (třešně, broskve, švestky a další). Celkově je 80 % zahrady zahradní plocha a zbývajících 10–20 % jsou záhony.
Zkombinovala jsem rajčata s ředkvičkami a řepou. Než vyraší velké rostliny, ředkvičky už odkvetou. Plánuji zkombinovat hrášek s kukuřicí a kopr s cibulí, protože do léta už žádný kopr nezbude. Kvůli horku mi to v létě zase neroste. Na jaře a začátkem léta je to skvělé a husté, ale pak to vyroste a vyschne, takže v druhé polovině léta zůstane růst jen cibule.
Protože jsem letos trochu přesejala sazenice, pokud udeří velké mrazy, budu mít čím nahradit ty spadané. A pokud nemrznou, tak už zasazené rostliny lépe a dříve zakoření.
Nejdříve jsem do volné půdy pod lahve zasadil rajčata; ty byly zasazeny asi před týdnem a půl. Lahve jsem už sundal a přikryl je potravinovou fólií.
Toto je druhá várka:
Zasadila jsem je tři dny po těch prvních. A protože jsem viděla, že všechna rajčata zasazená do země zatím dobře rostou, rozhodla jsem se přesadit některé papriky do zahrady. Zítra jsou na řadě lilky. Prozatím bude vše v mini sklenících z lahví, jakmile se uklidní a vychladne.
Jarní květy rostlin a ovocných stromů jsou v plném proudu. V zahradě a podél plotu se rozprostírají záhony narcisů a hyacintů.
A tyto:
Všiml jsem si macešek v trávě, zřejmě se samy rozmnožovaly.
První kosatce rozkvetly.
Krásné mraky rozkvetlých stromů zaplňují ulice. Takhle kvete třešeň červenonohá.
Švestka neznámé odrůdy právě začíná rašit pupeny, zatímco roubovaná větev odrůdy Stanley již dokvétá.
Zdá se, že meruňka letos unikla mrazům (loni mráz zničil všechny květy) a kvete takovými květy.
Broskve letos kvetou skromně. Loni kvetly bujně, ale protože byla škoda sklízet přebytečné plody, bylo jich sice hodně, ale byly malé. Doufám tedy, že letos jich bude možná méně, ale budou větší.
Třešně se také brzy rozkvetou:
A plstěná třešeň, nejranější bobule, už vadne:
Tento růžový mrak:
Ovocné stromy jsem ošetřil podruhé. Poprvé přípravkem Preparation 30+, před rašením pupenů. Podruhé v březnu přípravkem Abiga-Peak.
Nechci používat zbytečnou chemii, ale dokud nejsou žádné plody, existuje alespoň nějaká šance na dezinfekci stromů od chorob a škůdců. Loni jsem i bez chemie musel ořezávat větve, abych bojoval s housenkami pavučinek, které napadaly třešně, a monilióza zničila úrodu. Takže, i když nejsem fanouškem chemie, zkusím letos stromy alespoň částečně ošetřit.
Slepicím musel být v zimě zakázán volný pohyb po zahradě, ale nyní budou muset sedět v ohradě, aby se zabránilo vykopávání plodin a výsadby.
A i když během dešťů omezili počet vajec, stále jich máme pro rodinu dost. Momentálně máme sedm slepic a dva kohouty. Docházím k závěru, že by stačily čtyři nebo pět slepic. Zatím si nejsem jistá, co s kohouty. Jeden je krotký, běhá s dcerou, leze jí do náruče a je laskavý, ale jako kohout je nic. Je trochu nemotorný, ani nemůže na slepici skočit, aby ji ušlapal, jen jim trhá peří, a když na ni přece skočí, tak... Skočí na slepici, snaží se udržet a slepice křičí a běhá po ohradě, válí kohouta po zádech, dokud nespadne.
Druhý Péťa je hodný kluk, snadno pošlape kuřata, nažene je... ale začal se prát. Jakmile se objeví moje dcera, okamžitě se stává drzým a snaží se zaútočit. Je ke mně trochu opatrný, ale když se naskytne příležitost, snaží se jí také využít k útoku. Například když se odvrátím a vysypu krmivo nebo vyndám vejce.
Bílý kohout zareaguje dříve než já a spěchá, aby bojovníka zastavil. Nevím, co si tihle kohouti myslí, možná jsme příliš humanističtí, ale tato situace se stala mnohokrát: kdykoli se šedý kohout pokusí vyskočit a zaútočit na mě, bílý se mu objeví v cestě a začne s ním bojovat.
Nechci zabít toho šedého – je mladý a o slepice se stará. Ale pokud se jeho agresivita zvýší, pravděpodobně ho vyměním. Nechat toho bílého na pokoji také není dobrá volba, protože i když je laskavý, není to moc dobrý kohout.
To jsou krásná vejce, která snášejí naše slepice.
Teď odolávám pokušení pořídit si další slepice plemen Uheiluy a Maran. I když je počet vajec trochu vysoký, barva vajec stojí za vyzkoušení a rád bych viděl ještě větší rozmanitost. Také bych rád měl čokoládová a zelená vejce.
Na zahradě se objevily i nové rostliny – zasadila jsem maliny Maravilla a Pshekhiba. Četla jsem na ně samé dobré recenze, tak uvidíme, co vyroste. Objednala jsem si papričky – vždycky mám chuť na exotické rostliny. Dneska jsem si je vyzvedla a půjdu najít místo, kam zasadím úzkolistou pivoňku.
Už nějakou dobu jsem si jednu takovou přála, ale u nás v okolí jsem ji nikdy neviděla; většina lidí pěstuje obyčejné pivoňky. Já jsem ale takovou chtěla; teď je hlavní, aby zakořenila a vykvetla.
Taky se snažím pěstovat batáty. Loni jsem zasadil dvě rostliny, ale zřejmě jim naše teplo neslušelo. Úrodu jsem měl jen malou – pár hlíz. Dvě z nich přežily zimu (ostatní byly malé a uschlé, zřejmě jsem je špatně skladoval). Na jaře jsem dal celé hlízy do sklenice s vodou a ony naklíčily kořeny a vyrašily.
Jak klíčky rostou, odlamuji je a zakořeňuji, nejprve ve vodě:
Pak - do země.
Podívejme se, co z nich můžeme v této sezóně vypěstovat.